Milane popiš mladší generaci svoje fotbalové začátky.

S fotbalem jsme začínal jako žáček ve Znojmě pod vedením známého trenéra pana Mareše. Po dvou letech mě můj kamarád z mládí Zdeněk Chrásta přivedl sem dolů do Oblekovic, kde jsem ve 14 letech odehrál svůj první mistrovský zápas za muže v okresním přeboru. Bylo to na hřišti v Grešlově Mýtě,kde bylo víc kamenů než je zdrávo a tak jsem občas místo do míče kopl do kamene. A tak nějak začali mé první fotbalové krůčky.                              

Řekni nám svůj nejlepší zápas a naopak kdy ti bylo na hřišti nejhůře

Svůj nejlepší zápas na který rád vzpomínám byl doma v českém poháru kdy jsme hostili tým Moravan Pohořelice a v poločase jsme prohrávali 0-3. Ve druhé půli jsme utkání otočili a zvítězili 4-3, mě se podařilo vsítit tři branky. Hodně smutné vzpomínky mám na zápas v Miroslavi kde jsme bojovali o I.A třídu. Tři minuty před koncem zápasu jsem za stavu 1-1 šel kopat pokutový kop,který mi Vlasta Hrubý v té době výborný brankář chytil a místo nás postoupila právě Miroslav.

Post na kterém si nastupoval nejčastěji.

V dorostu a následně za muže jsem pod vedení  Otmara Ziky staršího nastupoval stabilně na postu stopera. Za nepříznivého stavu jsem byl většinou vysut do středu pole nebo do útoku kde jsem měl za úkol střílet branky. V té době se hrálo na spojky a křídla. Právě na těchto postech hrávali Zdeněk Chrásta můj dobrý přítel, velký hráč a jeden z největších talentů té doby Jarda Štork. Velmi dobrým spoluhráčem byl i Josef Samek. Hlavně díky nim se mi střelecky velmi dařilo. 

Kdo tě fotbalově nejvíce ovlivnil a s kým jsi si na hřišti nejvíce rozuměl?

Z trenérů mě nejvíce ovlivnil již zmiňovaný trenér Otmar Zika starší to byl trenér který z člověka dokázal dostat nemožné. Uměl pochválit když se dařilo naopak pokud mi to v zápase zrovna nešlo  přetáhl mě berlou po zádech a řekl ,, hraj to co umíš a to na co máš‘‘. Takže tento člověk mě jako trenér asi nejvíce ovlivnil,nejvíc naučil a nikdy na něj nezapomenu.Další výborný trenér byl Otmar Zika mladší. Jako hráč navíc hodně mladý jsem měl tu čest vyrůstat vedle takových borců jako byl Sláva Svoboda, Franta Janovský, Franta Švarc, Tonda Cahů to byli hráči od kterých jsem se nejvíc naučil a i přes velký věkový rozdíl nebývale rozuměl. Ovšem velmi nerad bych na někoho zapomněl takže se moc omlouvám pokud jsem  někoho opomenul zmínit.

Jaký největší úspěch prožila vaše generace tady v Oblekovicích

Většinu času se tady dole hrával okresní přebor. Až příchodem hotových fotbalistu z bývalé Rudé Hvězdy Znojmo jako byl Josef Pospíchal, Franta Chaloupka, Miloš Švanda. K nim přibyl postupem času Honza Truhlář, Pavel Lukeš a Franta Papai, který si v té době dokonce vyřídil přestup sám z Oleksovic. Takže toto byla generace, která z okresu postoupila do I.B a důstojně reprezentovala několik let tento oddíl v kraji. Navíc nebýt mého penaltového selhání v Miroslavi mohla si tato generace zahrát i I.A třídu. I přes to tady byl velký elán a odhodlání něco fotbalově dokázat a bylo to velmi příjemné období.

Většina hráčů končí svoji kariéru mezi 30 – 40 rokem. Ty jsi však ještě v 50letech hrál třetí třídu  popiš jak se to stalo?

Já jsem skončil  kariéru u A mužstva asi v 38 letech. Následně jsme hrával za B mužstvo. Postupem času jsem z důvodu zaměstnání (řidič kamionové dopravy) hodně omezil i tyto zápasy. V dalším časovém horizontu jsem se díky Honzovi Svobodovi, který dělal předsedu Konického klubu ocitl právě v tomto oddílu. V té době spolu oba kluby spolupracovali. Takže ve svých 50 letech jsem nejen přestoupil, ale i tři roky aktivně hrával III třídu. Přestup to však nebyl poslední v 54 letech jsem se dostal zpátky do oblekovického béčka, kde v té době trénoval Jirka Samek a potýkal se z nedostatkem hráčů. Zde jsem vstřelil i svou poslední branku své fotbalové kariéry. Bylo to v Dyjákovičkách hlavou po centru Vyorálka. Nakonec jsme to utkání prohráli 3-1.

Byl jsi i trenér dorostu, se kterým se ti povedl hned postup do krajské soutěže. Přibliž nám tuto část?

V té době(1982) jsem ještě hrával za béčko a byla mi nabídnuta funkce trenéra dorostu. Jelikož jsem viděl velký zájem těchto odchovanců nabídku jsem přijal. Hned v prvním roce působení v okresním přeboru se nám povedl postup. Bylo to proti Tasovicím a kvalifikační utkání se hrálo na stadionu TJ Znojmo. Postoupili jsme až na penalty 8-7 což bylo hodně dramatické. Další 4 roky jsme tuto soutěž hráli vedli jsme si docela dobře. Vzpomínám jak jsme s panem Hastíkem, který byl v té době vedoucím mužstva a který už není bohužel mezi námi jezdívali sami dva autem plus další rodič třeba do Bystřice pod Pernštejnem nebo Nové Město na Moravě to byli asi největší vzdálenosti které jsme apsolovovali. Bylo moc krásné období a hrozně rád na něj vzpomínám stejně jako na jména Boris David, Zbyšek Tinka, bratři Rauerovi, Jirka Samek, Kamil Komínek, Rosťa Bednář , Ivan Bajer a další.

Netrénoval jsi jenom dorost, ale byl jsi i trenérem mužů?

Po sestupu dorostu jsem byl osloven panem Janem Texlem s nabídkou trénování A mužstva mužů. Tuto nabídku jsem přijal bez váhání a bral jsem jí jako vrchol své dosavadní práce tady v klubu. V této funkci jsem zažil vrcholy (po 2 letech postup z okresu) a pády( po 3 letech sestup zpět do okresu). Opět  moc krásné období a nádherné vzpomínky.

Od trénování se dostáváme k funkcionaření.

Já měl tu možnost ještě jako hráč sledovat práci tehdejších funkcionářů jako byl Bedřich Rosický, Rajmund Koutecký, pan Texl, Kliner, Bajer, Hastík,Novosad byla jich velká spousta a všichni to byli výborní chlapy co udělali pro oblekovický fotbal hodně moc práce. Takže i já chtěl na tyto lidi navázat.    

Z funkcionáře jsi se stal i předsedou fotbalového klubu

Po sestupu A mužstva z I.B třídy se tady rozpadl vlastně výbor. Vypadalo to velmi špatně.Nechtěl jsem aby oddíl zanikl a vzal na sebe ještě s dalšími lidmi zodpovědnost za tento klub, aby prostě nějak fungoval.

Co tě v této funkci nejvíce potěšilo a naopak nejvíce zklamalo?

Tak nejvíce mě zklamalo tehdejší sloučení oddílu Oblekovic s TJ Znojmo to byla věc se kterou jsem nikdy nesouhlasil a byl jsem proti. I přesto k tomu došlo v době kdy jsem byl na dovolené a dá se říct že to bylo udělané za mými zády. Toto sloučení našemu klubu vlastně nic nepřineslo. Nejvíce mě potěšilo když se po dvou letech opět vrátil fotbal do Oblekovic a to hlavně zásluhou Honzy Truhláře, který to všechno zařídil. Následně se nám povedlo dobudovat travnaté hřiště. které jsme slavnostně otevřeli v utkání s Rudou Hvězdou Znojmo, jež v té době hrála divizi a za které hráli např. Švantner, Trval, Kubánek, Sobota a další. Ten zápas skončil remízou 2-2.  Na to moc rád vzpomínám.

Svoje dva syny Milana a Petra jsi vedl k fotbalu.  

Oba dva kluky jsem přivedl k fotbalu a jak Milan tak Petr hrají fotbal ještě dnes v Rakousku, navíc nastupují v jednom týmu. Byli ovšem i zápasy kdy nastupovali proti sobě. Třeba v divizi Milan za Bystrc, Petr za Znojmo to byli pěkné zápasy.

Nejen tvoji syni ale už i tvoji vnuci jsou k vidění na hřišti v  přípravkách. Jsi určitě rád že jsou u fotbalu

Radost z toho určitě mám protože tak já jsem vedl svoje syny k fotbalu tak i oni mě následovaly v tomto kroku. Ještě bych si moc přál aby si k tomuto klubu vytvořili takový srdeční vztah jako jejich děda. Pro mě je tento klub prostě vším a ať už byl název tohoto klubů jakýkoli (Družstevník Nový Šaldorf, Mona Znojmo, Moulin Rouge Znojmo, FK Inzert Expres Znojmo) vždy to byla hlavně parta kluků z Oblekovic. Já pro tento klub dýchal celý život, budu mu fandit, přát mu až do konce svého života.  Navíc si přeji aby se moji kluci vrátili konečně zpět sem do Oblekovic a navázali na práci kterou jsem tady dělal já, předávali jí dál a aby u nich vypěstovali nejen vztah ke sportu, ale hlavně k tomuto klubu kde vyrůstal jak děda tak jejich otcové.   

Porovnej, jak moc se změnil fotbal v Oblekovicích za tvé doby a dnes?

Porovnat se to snad ani nedá. Jenom když se dneska podívám na jakém krásném trávníku se tady hraje to je prostě pohádka. Za nás jsme tady hrávali na písku následně na škváře takže si každý dokáže představit ten rozdíl. Další věc je materiální vybavení Já když se dnes podívám v kabině áčka,každý hráč má k dispozici tréninkové věci každý  má svůj míč,za nás na jeden balón bylo deset lidí to je prostě nesrovnatelné. Na mistrovský zápas to stejné pět míčů do hry. Za našich dob, když padl balón do zahrady tak jsem pro něj musel skočit přes plot aby se mohlo hrát. Takže v tomto směru ještě jednou říkám nesrovnatelné. Největší zásluhu na tom všem má prezident klubu Ladislav Berka, který tímto oddílem hodně žije a je to tady prostě vidět na každém kroku. Ovšem my i bez těchto výhod hráli pořád na plno a s velkým nasazením a chutí něco dokázat. To mi dneska  v některých momentech u hráčů chybí.

Momentálně děláš vedoucího mužstva a na lavičce je vidět že utkání prožíváš pořád velmi emotivně.

Před dvěma lety mě tehdejší trenér Ludvík oslovil s touto nabídkou a já jí bez váhání přijal. Kolem fotbalu jsem se motal pořád, ale jako vedoucí mužstva jsem hodně blízko týmu a moc mě to těší. V zápase jsou velké emoce a já to prostě prožívám naplno. Když se vyhraje je to super Horší je to při porážkách, z toho se dostávám někdy hodně dlouho. Vždy je potřeba  rozebrat příčiny někdy padnou i ostřejší slova,ale k fotbalu to prostě patří. Za týden je nový zápas a vše jde na novo. Tento kolotoč emocí mě prostě naplňuje.

Co bys popřál fotbalu na  Inzert Expresu?

Tomuto klubu bych popřál, aby hrál někdy v budoucnu i vyšší soutěž. Ovšem hlavně aby všichni hráči kteří mají tu možnost tady v těchto skvělých podmínkách hrát fotbal odváděli klubu všechno na ca co mají, hráli hlavně srdcem, dali do hry vše co v nich je a dělali nám všem jenom samou radost. A hlavně aby svým přístupem ukazovali jejich  nástupcům v řadách dorostu, žáků, přípravek jak se hraje fotbal a staly se jejich vzory od kterých se mají co učit. 

Jaké máš koníčky kromě fotbalu?

Kromě fotbalu je mým koníčkem práce. Jsem celý život řidič kamiónu a procestoval jsem celou Evropu. I když je to velmi náročná práce hlavně v tomto věku tak jí mám rád. Mám vinný sklípek a dělám víno takže to je další můj koníček. Rád si po tréninku zahraji s kamarády mariáš. Velkým koníčkem je pro mě hlavně znojemský sport ,hodně často navštěvuji extraligu hokeje, třetí ligu fotbalu a další sporty jako florbal a futsal. Všechno se stihnou nedá takže další sporty hodně sleduji v tisku a mám radost z každého úspěchu našeho regionu.

Jak oslavíš svoje narozeniny?

No bude to v každém případě asi hodně náročné. Oslava proběhne na několik etap. První bude tady 17.10. na hřišti. Zde sehrajeme utkání s bývalými spoluhráči z dob dávno minulých a moc se na to těším že se tady všichni opět setkáme a zavzpomínáme na velmi dobré časy. Druhá etapa proběhne v rodinném kruhu a dále následuje oslava s kolegy z práce.

Děkuji ti za rozhovor a zároveň mi dovol, abych ti popřál všechno nejlepší k tvým narozeninám, Hodně štěstí, hlavně zdraví a mnoho sportovních zážitků.

---

Na počest těchto narozenin byl sehrán přátelský zápas mezi bývalými i současnými hráči oblekovické kopané. Foto z této akce můžete vidět v naší fotogalerii.